Systém nezachraňuje, zneužívá SMRT

 Neustálé očekávání spásy od zřízení, systému či vlády, vždy vede jen k novým restrikcím, nesvobodě a hlavně ke ztrátě vlastní odpovědnosti. Dokud budu spoléhat na pomoc zvenčí stávám se manipulovatelnou loutkou a ztrácím tak sám sebe. To co se teď děje je v podstatě hra na schovávanou. Schováváme se před tím co JE tedy před skutečností a čekáme co bude, potažmo co kdo pro nás udělá. Tím se dostáváme do role obětí, a ještě jsme nakonec vděčni za všechny ty opatření které nás údajně chrání. Výsledkem je že se bojíme kontaktu s lidmi, nosíme nesmyslně nařízené vybavení úplně všude, a někteří se dokonce bojí navštěvovat vlastní členy rodiny.

Tahle cesta nás může zavést jedině k úplnému opuštění významu svobody a veškeré lidské přirozenosti. S vidinou ochrany našich přeci tak důležitých životů, se dobrovolně a s vděčností oddáme přísnému režimu, neboť on to s námi přeci myslí dobře.

Z psychologie je tento princip dobře známý z domácího násilí, kdy příkladně psychicky týraný muž odmítá ze vztahu odejít, protože je přesvědčen, že to s ním žena myslí dobře či dokonce že si to zaslouží. (Záměrně volím méně známou verzi - ano bývá to i opačně :))

Aby bylo však možné se společností (i s jedincem) takto manipulovat je třeba mít v ruce nějaké eso. Tím esem v rukách světových vlád je podle mého názoru dlouhodobě pěstovaný a systematicky přikrmovaný strach ze SMRTI. Ta se totiž v západní spol. stala naprosto nezpracovanou kvalitou - hrozbou, a jakékoli tendence vůdců k ochraně před ní jsou naprosto slepě následovány davem.

Úplně jsme zapomněli jak důležitou roli smrt má vedle zrození a jak moc je pro duši člověka léčivé přijímat smrt s největší pokorou a láskou. Místo toho se před ní snažíme schovávat a odsouvat ji do kolektivního stínu, a tím se vystavujeme právě té polaritě smrti která je oslabující a ničivá. Sám na sobě cítím ten pěstovaný vzorec zachraňování života za každou cenu a také mě děsí představa smrti blízkých. Rozhodl jsem se však s tímto tématem pracovat, protože jsem nahlédl jak fungují principy PARADOXU a nějak tomu prostě věřím. Věřím, že NELPĚNÍ na věcech - tedy i na životě, vede právě paradoxně ke zdravému životu. A jestli mám pravdu a tohle se máme naučit, nechci to přehlédnout! S odmítání tohoto názoru počítám a nijak takové náhledy nesoudím - chápu.

Rád bych řekl, že nechci nabádat k REBÉLII, ale vlastně cítím, že nějak chci. Jen tomu osobně říkám místo rebelie, PŘEVZETÍ ODPOVĚDNOSTI. Vnímání skutečnosti, procházení strachem a nejistotou z toho jak se zachovám a co činím je totiž pravá svoboda a přirozený rozvoj osobnosti. Tyto osobnosti pak utváří obraz společnosti a ten se vždy rovná jejich vůdcům.

KamilSch