V DUCHU KONÍ
Přesto, že tento příběh začal už v mém mládí někdy v letech 1990 kdy jsem pracoval ve stájích, jezdil koně v práci včetně dostihových, měl dva vlastní koně a trochu i závodil, začnu až v nedávném zlomovém roce. Tím byl konec roku 2019.
Tedy začátkem té slavné "hry na bacily" jsem se díky tomuto impulzu rozhodl odejít z kanceláří a vrátit se po letech ke koním. Konečně mi plně došlo to dlouholeté sebezapření, jenž se projevovalo v pocitech až nesmyslnosti bytí. Návrat do stájí, byť jako kydač a práce všeho druhu jsem už od začátku vnímal jako tu pravou cestu mého osobního mýtu. Každý kontakt s koňmi, jako i vodění pucování apod. jsem prožíval a dodnes prožívám velice intenzivně. Postupně jsem získával důvěru majitelů a jezdil i jejich koně.
Jako někdo kdo prošel několika lety intenzivního studia psychologie C. G. Junga, Procesové psychoterapie, Mindfilness nebo šamanismu, jsem měl již dostatek vybavení k tomu, abych nastalé procesy pozoroval a vnímal a to včetně dějů na pozadí. Díky tomu jsem začal objevovat, dříve jen tušený, ale vskutku obrovský potenciál koní, jako prostředníků a velkých učitelů na cestě v sebeodhalování, k pochopení přítomnosti, skutečnosti, podstaty empatie a mnoho dalšího skrytého v nevědomí. Přes 4 roky mě tedy dech beroucího objevování zpracovává, tvaruje a někdy i vyčerpává a znovu dobíjí. A hned v té první stáji byl jeden pro mě fascinující Frýs, který ke mně doslova mluvil a já tehdy požádal vesmír o nějakého podobného parťáka.
Rok 2022 byl pak přelomový. Ve stáji ve Svárově byl koník, kterého se dost lidí bálo. Když jsem tam začínal pracovat, hned mě upozornili, že kope, kouše a do boxu mu raději nelezeme. Je to Maďar a jmenuje se PIMasz což je v překladu drzý Zkrátka mazel. Skutečně to s ním nebylo snadné a jeho agresi jsem pociťoval den co den. Přiznám se, že jsem si přál, aby ho prodali nebo tak něco. Prostě mi tu vadil. A to je přesně situace, která vyžaduje užití nezaujatého pozorovatele. Dík tomu jsem o něm začal přemýšlet jinak. Proč tu je co mě má naučit…?
To byl bod zlomu v našem vztahu. Místo vyhýbání se mu jsem začal kontakt s ním brát jako výzvu a vyhledávat ho. Brzy mi došlo, že ho mám opravdu rád a začalo se vše měnit. Za necelý půlrok mě při naší práci naučil tolik, že bych to nedal za rok intenzivní psychoterapie. Konkrétně mi pomohl hlavně v práci se strachem a sebevědomím. Výsledky se projevily postupně na obou stranách - je to teď úplně jiný kůň a já o dost jiný Kamil. Začal jsem být vnitřně přesvědčený, že on je tu pro mě a já pro něj a že vesmír to už ví dávno. A byla to pravda – vesmíru se nejde postavit do cesty, a tak jsem ho nakonec od majitelky, která náš vztah viděla, dostal do vlastnictví i fakticky. A musím říct, že se to dělo neuvěřitelně samo.
Přiznám se, že jsem rozumově vlastního koně vlastně nechtěl, ale přišlo to takovou cestou, že strachy a varovné myšlenky prostě neměly šanci. Není to pochopitelně nijak jednoduché. Starostí a práce je o dost více, ale je to naplňující vztah vedoucí mě na cestě v DUCHU KONÍ.
KS